Na nákup v živém jsme byli zvyklí u nás po mnoho let. Když jsme před dvěma lety spustili ve Svazu diskuzi o prospěšnosti přechodu na nákup v jatečných prasat v mase, setkali jsme se se silným odporem zemědělců. Dnes je však vše jinak. Naším vstupem do EU jsme zvyklosti států EU 15 obsažené v Nařízení rady EU č. 3513/93 implementovali do naší legislativy. Co se od 1. května změnilo, nebo musí do tří měsíců změnit?

Poslouchám rádio a nevěřím sám sobě. Nerozumím slovům, která jsou mi vkládána do úst. Slyším, že jsem se se zemědělci dohodl. Nevím na čem. Nechci, aby „má“ slova z tisku ještě více komplikovala vaše jednání a rozhodování. Proto jsem se rozhodl napsat těchto pár řádků.

Je tomu jen pár dní, kdy jsme se konečně na konci roku zastavili, vydechli u nás na Moravě u skleničky vína a s úlevou se ohlédli zpět. Je to tak obvyklé. Abych se Vám přiznal, u dobrého vína jsem poseděl, ale moc jsme se neohlížel. I svátky letos utekly rychle, přehoupl se Silvestr a nějak samozřejmě a úplně obyčejně jsem zase zapadl do normálního denního kolotoče. Jen jsem vyměnil na stole kalendář, přepsal do něj data narozenin rodiny a kamarádů a starý založil do skříně.

Mám pocit, že náš obor je již několik měsíců v horkém bublajícím kotli. Dnes pod kotel polínko přiložili i naši dodavatelé jatečných prasat Po období poměrně dlouhého propadu jatečných prasat, došlo v průběhu prázdnin k jejich narovnání. Zvýšení cen jatečných prasat nad cenu produkční bylo nutné a zdravé. Radikální křídlo zemědělců však dnes chce více. Možná je to snaha o vrácení ztrát z minulosti, možná vidina cen v některých zemích EU, možná odplata těm co tlačili ceny prasat pro onu produkční cenu. Nevím.

Milé kolegyně a kolegové, když jsem se ještě před otevřením počítače zamýšlel nad tímto článkem, musel jsem si v hlavě udělat malou vlastní inventuru. Jsem ještě veterinář nebo řezník? Zástupce Svazu zpracovatelů masa nebo učitel na veterinární univerzitě? Nevím. Nějaká směska. Snad je to i výhoda. Možná se tak dovedu vcítit do role všech čtyř. Proč to říkám? Proto, aby kdokoli při čtení následujících řádků neměl pocit, že z jeho pohledu již jsem jako bývalý či dnešní kolega na „druhé straně“. Nemyslím si to. Nemám pocit, že veterináři (kontrolující) či řezníci (kontrolovaní) jsme na dvou stranách téže řeky. Jsem přesvědčen, že jsme nejen ve stejné řece ale i na stejné lodi. Dokonce, že všichni musíme ve svých podnicích při veslování řádně zabírat. Směr máme. Slyšíme ho ze všech stran, cítíme už, že je blízko. Dvě písmena - EU.

Kvalita tradičních českých masných výrobků je asi to co dnes vedle strašáka veterinárně hygienických parametrů podniků hýbe naším oborem. Jistě, i o této otázce jsme již diskutovali. Před dvěma roky jsme se v našem Svazu strašili oprášením norem jakosti a spustili onu horlivou diskuzi o prospěšnosti zavedení jistých minimálních standardů pro tradiční české masné výrobky. Limitů, které musí výrobek splnit, aby se mohl pyšně honosit jeho názvem, který zajišťuje jejich prodejnost. Proč jsme již před dvěma roky o jejich kvalitě diskutovali?

Přípravky D,D,D pro potravinářský průmysl je v letošním roce pro nás všechny v praxi očekávanou publikací. Proč?

Nerad jezdím do Prahy. Nepramení to z mé nechuti cestovat, ani ze vztahu k Moravě či nějakého odporu k Pražákům. Ne, jistě ne. Je to jen proto, že snad každá z cest s sebou nese kousek černého humoru. Jako by se v poslední době Praze nerodilo nic jiného, než další a další problémy. Nemáme jich už v našem oboru dost? Potřebujeme klid k jejich řešení, k realizaci. Místo toho se hrnou další a další. Volá-li sám ředitel Státní veterinární správy Dr. Holejšovský se slovy: „Máš tento týden čas?,“ věřte, že jistě ne na oběd s příjemným popovídáním o dovolené.

Diskuze o přesnějším označování surovin používaných do masných výrobků probíhá v zemích EU již několik let. Je důsledkem téhož procesu, který v jakosti masných výrobků probíhá i u nás. Co je její primární příčinou?

Na základě mých strohých poznámek v minulém čísle Řeznicko-uzenářských novin se ozvala řada kolegů z oboru: „Jak vlastně budou ony závěrečné kroky slaďování veterinárních hygienických podmínek našich provozů probíhat v praxi? Kdy a jak ukončí svoji činnost ony stále omílaná křiklavá céčka?“