Na základě mých strohých poznámek v minulém čísle Řeznicko-uzenářských novin se ozvala řada kolegů z oboru: „Jak vlastně budou ony závěrečné kroky slaďování veterinárních hygienických podmínek našich provozů probíhat v praxi? Kdy a jak ukončí svoji činnost ony stále omílaná křiklavá céčka?“

Pokusím se dát na tyto konkrétní otázky jednoduchou odpověď. Vraťme se tedy nejdříve k pasportizaci. Její první kroky byly značně váhavé, nejisté. Je třeba si také otevřeně říci, že ne zcela jasně byla u řady veterinárních lékařů v provozech postavena laťka, kterou máme přeskočit. Jistě, zákon a vyhlášky jsou pro všechny stejné, ale důležitý je výklad a vlastní provádění v praxi. Mnoho pomohly návštěvy kolegů veterinářů z EU, osobní zkušenosti a soustavný vnější tlak. Podařilo se vytvořit základní schéma a roztřídění potravinářských podniků podle veterinárních hygienických požadavků do několika skupin. Dnes již v zásadě celý systém hodnocení provozů od A až do C s řadou podtříd končí. Podniky se podle objemu výroby rozdělily do dvou jasně vymezených kategorií – malé a velké kapacity. Maximální limit pro malokapacitní jatky je do 20 velkých dobytčích jednotek týdně (VDJ), tj. do 1000 VDJ ročně, pro bourárny do 5 t bouraného masa týdně a u masné výroby do 7,5 t výrobků týdně. VDJ je zjednodušeně jeden kus dospělého skotu nebo dospělý kůň nebo pět prasat nad 100 kg živé hmotnosti event. 6 prasat pod 100 kg, 10 ovcí nebo koz a 20 selat, jehňat nebo kůzlat do 15 kg. Pro obě skupiny – tedy malé a velké provozy již existují přesné veterinární hygienické podmínky pro jejich provozování. Ano, malokapacitní provozy mají jisté úlevy, ale mají přece i objemové limity své výroby. Jejich výtky, že jsou omezováni v podnikání ovlivňují jen a jen oni sami. Kdo jejich majitelům brání, aby se brzy zařadili mezi podniky bez těchto limitů?

Obecně je třeba konstatovat, že velká většina podniků se po hygienické stránce výrazně zlepšila, některé ale tvrdošíjně zůstaly na své zaběhnuté úrovni. Co s nimi? Objevil se totiž „nový“ legislativní problém – jak vlastně tyto nepolepšitelné provozy uzavřít? Státní veterinární správa dnes prakticky nemůže odebrat veterinární osvědčení o způsobilosti provozu, které kdysi sama vydala. Teprve až mnohokrát citovaná novela veterinárního zákona tento problém odstraní. Předpokládá se, že po schválení v Poslanecké sněmovně nabude účinnosti od 1.7.2003 a tímto dnem všechna vydaná osvědčení pozbudou platnost. My všichni podnikající v oborech vyrábějících potraviny živočišného původu pak budeme žádat o vydání nového veterinárně hygienického „certifikátu“. Vlastně tak proběhne malá veterinární hygienická „kolaudace“ našeho provozu, s jednoznačným stanoviskem okresních, snad již krajských veterinárních správ – nové osvědčení hygienického standardu našeho provozu vydáno bude, či ne. Tento proces podle ubezpečení MVDr. J.Holejšovského, ústředního ředitele SVS, bude ukončen 31.12.2003. Po 1. lednu 2004 tedy budou potraviny živočišného původu v ČR vyrábět již jen provozy pod veterinárním dozorem plně harmonizovaným se státy EU.

Při návštěvě komisařů EU v roce 2004 tedy nesmí v ČR existovat jediný provoz, který by byl v EU jimi hodnocen jako nevyhovující. Jedinou výjimkou budou podniky, které požádaly o zařazení do přechodného období, předložily projekty, které byly schváleny Státní veterinární správou a tyto projekty také průběžně časově plní. Již mnohokrát však bylo také řečeno, že evropskou komisí budou brzy vydány podmínky omezující působení těchto podniků na trhu. Česká republika se dnes nesmírně snaží o to, aby tato omezení nebyla paušalizována na všechny přistupující země nebo v rámci jedné země na celý sektor. Jinak by tak vlastně byli poškozeni všichni ti, kteří odvedli za minulé období výbornou práci a kteří do svých provozů na zvýšení hygieny nainvestovali obrovské prostředky. A to je právě to, čemu se snaží představitelé naší Potravinářské komory všemožně zabránit.