Nerad jezdím do Prahy. Nepramení to z mé nechuti cestovat, ani ze vztahu k Moravě či nějakého odporu k Pražákům. Ne, jistě ne. Je to jen proto, že snad každá z cest s sebou nese kousek černého humoru. Jako by se v poslední době Praze nerodilo nic jiného, než další a další problémy. Nemáme jich už v našem oboru dost? Potřebujeme klid k jejich řešení, k realizaci. Místo toho se hrnou další a další. Volá-li sám ředitel Státní veterinární správy Dr. Holejšovský se slovy: „Máš tento týden čas?,“ věřte, že jistě ne na oběd s příjemným popovídáním o dovolené.
Pár dnů po návštěvě komisařů z EU leží na jeho stole obsáhlá zpráva a štůsek příslušných směrnic v modrých obalech se známým kruhem hvězdiček. Kam byla prověrka zaměřena víme všichni. BSE, SRM, kafilerie, krmné moučky, jejich likvidace. Co dalšího vyplyne pro nás? Co další se z oblíbené potraviny, tržního druhu masa, suroviny dodávané našimi farmáři přes noc stane specifickým rizikovým materiálem? Co se z dnešní červené přepravky zítra nemilosrdně vysype do speciálního kontejneru? Co další změní svou purpurově červenou barvu typickou pro hovězí maso na azurovou modř připomínající moře Lamanšského průlivu? Děláte si v hlavě rychlou inventuru toho co je již dnes SRM z každé krávy či býka? Tak začněme společně: Lebka, mícha, střeva. Za pár dnů přidáme další – páteř. Lekáte se? Nevěřím. Mám pocit, že slyším smích. Neupřímný, kyselý, spíše úšklebek. Rozumím vám. Jsem veterinární lékař, hygienik, přesto kroutím nad tím vším hlavou. Už se vůbec neusmívám nad štiplavou poznámkou ředitele jednoho z nejvýznamnějších podniků našeho oboru: „Jednou nám budou za porážku každé krávy platit“. Smál se. Jestli budeme pokračovat stejným trendem a rychlostí, bude mít brzy pravdu.
SRM vyjmenované ve vyhlášce 399/2001 Sb. se rozšiřuje o páteř mimo ocasních obratlů, příčných výběžků bederních a hrudních obratlů a křídel kostí křížových, ale včetně míšních ganglií skotu staršího 12 měsíců a mesenterium skotu jakéhokoli věku. A to na jatkách nebo bourárnách stavebně navazujících na jatky patřící stejnému majiteli. Samostatné bourárny a bourárny za prodejnami pouze za předpokladu, že podnikatel požádá OVS, MěVS, (po 1.7.2003 KVS) o schválení bourárny pro bourání těl a části těl se SRM skotu staršího 12 měsíců. Schválení obdrží, jestliže splní blíže uvedené technické předpoklady a písemně se zaváže plnit i další veterinární hygienické požadavky v celém rozsahu. Odstraňování páteře se bude samozřejmě provádět i na asanačních ústavech.
Přesné požadavky na provozy bouráren jsou součástí mimořádného opatření ředitele SVS. Na provozech s jatkami však nepůjde o nic neznámého. Přibude další objem, další kontejnery, další barva a náklady. Ztráta cca 300,- Kč na každém hovězím kusu není zanedbatelnou položkou pro nikoho z nás. Svoje přesné kalkulace si ale jistě každý z nás udělá v krátké době sám. Na poznámku, kterou slyším od členů našeho Svazu, že stát rozhodl, ať tedy zaplatí i tuto škodu, se na MZe všichni okolo mne zasmáli. Ve státní kase není ani na příspěvek na vyšetření mozků krav na BSE. Pomozme si zase sami!
Diskutovat o zavedení tohoto opatření je zcela liché. Vyplývá, jak jinak - z našeho přibližování k legislativě EU. Otázka implementace je pouze technická, kde a jak požadavky zabezpečit. Poprvé se posunujeme při těžení obligátního konfiskátu z jatek do bouráren. Jen ryze z technických důvodů.
Jsem rád, že naše diskuze s vrcholnými vedoucími pracovníky SVS byla nejen teoretická, ale praktická, postavená na odborných znalostech našich technologií. Nemůžeme vyřezávat páteř na současných porážkách přímo v lince, půlení těl je nutné pro jejich další manipulaci. I tak ze současného nařízení pro nás vyplývá řada komplikací, omezení a samozřejmě i zmíněných ekonomických ztrát. Jde o další konfiskát intravitálního původu. Není jistě způsoben naším technologickými postupy, nekázní pracovníků, či selháním techniky. Podle toho se samozřejmě zachováme i v návaznosti na současnou veterinární legislativu.
Jestli zvýšená cena hovězího zvýší i důvěru zákazníků a jejich chuť na hovězí maso, bude vše v pořádku. Jestli ne? Pak to bude další rána nejen hovězímu masu, řezníkům a chovatelům skotu, ale i ochráncům životního prostředí, kteří s vehemencí podporovali osetí podhorských oblastí voňavými loukami. A k nim ona, ne fialová Milka, ale červenostrakatá kráva jistě patří.