Jestliže se v posledních dnech snad na všech místech mluví o našem pozvání do elitní Evropské skupiny, nemohu se ani já tomuto tématu vyhnout. Je samozřejmostí, že se budu věnovat pokud možno pouze našemu oboru, ale přesto mi v úvodu dovolte i malé odbočení o vyjednaných podmínkách v zemědělství. Jsme na naše zemědělství pevně navázáni, jsme a jistě budeme i jeho největším odběratelem. Jistě tedy máme zájem na jeho stabilitě a jeho evropské konkurenceschopnosti.

Když se v polovině loňského roku velmi usilovně pracovalo na přípravě vyhlášky MZe č. 326 o mase a masných výrobcích, byla situace velmi komplikována nejen řadou navrhovaných změn, ale i prvním výskytem BSE na našem území. Konečně se však ale také pojmenoval problém snižování spotřeby hovězího masa, konečně padly argumenty o dlouhodobém trendu zaviněném nejen neoblibou u spotřebitelů, mediálními kampaněmi gradující právě okolo BSE, ale i dlouhodobou nízkou či nepojmenovanou kvalitou, častým zklamáním spotřebitelů, jednotnou cenou masa pocházejícího z krav i mladých býků.

Není jednoduché otevírat pouze krátkým příspěvkem tak širokou oblast jako je naše masná výroba, někteří z Vás se i zeptají proč. Je to proto, že tyto otázky otevírají určitou sebereflexi, diskuse a následně možná i cesty k řešení. Pokusím pouze v několika črtech nastínit to, v čem je podle mne dnešní zpracování masa - masná výroba u nás výjimečná, nová, možná i směr kam míříme. Novinky jistě vidíme v zavádění jiných technologických postupů, přísad, strojů nebo v organizaci práce. Zavedlo se opravdu mnoho nového, ale přesto si myslím, že dnešní jedinečnost je někde jinde.

Před pár měsíci jsem se ptal řady lidí co je třeba řešit v našem oboru, odpovídali všichni ve stejném duchu – udělat pořádek. Nazval jsem proto hlavní program našeho Svazu se kterým jsem vystoupil před představenstvo i před naši širokou odbornou veřejnost jednoduše – Rovné podmínky pro všechny. Pojďme se na tento program podívat dnes, po jeho prvních krůčcích půlročního naplňování. Jak je možné, že v našem oboru pracují ti, kteří neplní celou řadu základních veterinárních hygienických podmínek výroby?

Informace se na nás řítí každý den ze všech stran, z ranních rozhlasových zpráv, z novin u snídaně, z dopisů, přípisů, schůzek v zaměstnání, seminářů i večerní televize či knihy. Jen je všechny rychle roztřídit na zcela nepodstatné, někdy snad využitelné a důležité. Jsme jimi opravdu denně zahrnováni.

Hovězí, hovězí - slyšíme dnes naříkat ze všech stran. Od zemědělců, řezníků i obchodníků. Ano, prožíváme odbytovou krizi hovězího masa. Hrozba BSE, prolomení druhové specifity TSE a nové formy Creutzsfeldt – Jakobovy choroby jsou dnes velkým otazníkem a společným úkolem pro humánní a veterinární lékaře a obrovským magnetem pro novináře.

Jak jednoduché, ale přitom i složité téma na slohovou práci ve škole, ale i pro nás, kteří na školu už jenom vzpomínáme. Možná se ptáte, proč právě já se nad touto otázkou na počátku nového roku zamýšlím – podnikatel ve státě, kde většina naříká nad nakupenými problémy, kde lidé nadávají nad nakupenými problémy, vedou pesimistické řeči a kde pod pojmem privatizace si příliš mnoho lidí představuje přivlastnění čehokoliv jenom proto, aby se toho v zápětí ve ztýraném stavu zase zbavili. Ne nebojte se, nepovedu žádné další pesimistické řeči, nemám to v povaze a navíc jsem už řadu let přímo posedlý pouštět se do toho, co je v danou chvíli pro mnohé nazýváno i hloupostí.

Možná se dnes řada z nás nad touto otázkou pousměje a řekne si: Proč? Proč se zaobírat takovouto možná pro řadu z nás tak nicotnou otázkou? Osobně ji nepokládám za nedůležitou. Myslím, že nám všem záleží na našem jménu, na tom co děláme, jak to děláme a také kam patříme. Ano, toto je naše identita. To, kam jsme se zařadili, kým jsme. Promiňte mi nyní krátké ohlédnutí do historie, ale myslím si, že je poučné.