Možná se dnes řada z nás nad touto otázkou pousměje a řekne si: Proč? Proč se zaobírat takovouto možná pro řadu z nás tak nicotnou otázkou? Osobně ji nepokládám za nedůležitou. Myslím, že nám všem záleží na našem jménu, na tom co děláme, jak to děláme a také kam patříme. Ano, toto je naše identita. To, kam jsme se zařadili, kým jsme. Promiňte mi nyní krátké ohlédnutí do historie, ale myslím si, že je poučné.

Často říkáme, že naše řemeslo patřilo mezi řemesla nejváženější. Máme dokonce ve svém znaku českého lva a víme i za co. Po celou dobu své slavné existence však bylo naše stejně jako ostatní řemesla sevřeno do pevných cechovních šněrovadel. Řezníci a uzenáři několik století dědili svoje krámky, sortiment a dokonce i zákazníky. Již tehdy se v oboru vyskytovali ti, kteří zásady obchodu nedodržovali – huntýři. Měli svůj název, svoji identitu a snad právě proto mezi řemeslníky nikdy přijati nebyli. Novodobé podnikání uvolnil teprve živnostenský řád z roku 1859. Ze široké palety drobných řezníků a uzenářů začali postupně vyrůstat první úspěšní - velkořezníci a velkouzenáři. Na konci 19. století se začala vytvářet struktura centrálních velkých městských jatek, dobytčí burzy, masné tržnice, ve kterých se realizovali obchodníci s dobytkem či masem, zemědělci i řezníci. Vedle řezníků, kteří byli ve společnosti řazeni mezi řemeslníky a obchodníky se objevili jateční dělníci, kteří byli najímáni pro poražečské práce v jatkách. Začala éra výstavby prvních průmyslových objektů na zpracování masa. Rozvíjející privátní průmyslová masná výroba však byla po roce 1948 sloučena do jednotného Masného průmyslu, malé uzenářské dílny byly zavírány a nahrazovány komplexy masokombinátů. Stovky let používaný termín řezník, uzenář se začal používat pouze jako dělnická kategorie. V oboru ho nahradily termíny masokombinát, masný průmysl, prodejna maso uzeniny. Uvolněním podnikání v devadesátých letech vyrostla téměř přes noc velmi široká základna drobných zpracovatelů masa, výrobců uzenin a řada porážecích míst navázaných přímo na zemědělské provozy. Vedle masokombinátů vznikli zase řezníci a uzenáři. Paleta oboru se znovu rozzářila svojí různorodostí, nejen ve velikosti podniků, ale hlavně v jejich zaměření a odborné úrovni. Prvotní euforie drobného podnikání a malovýroby však byla v mnoha případech brzy zchlazena studenou sprchou každodenní praxe. Začaly rozhodovat ekonomické a obchodní zákony. Ne velikost, ale produktivita práce. Ne tradice, ale obchodní zdatnost. Jasné podmínky našeho vstupu do EU vytvořily nebývalý tlak především na veterinární hygienické podmínky provozu. Z malých, na počátku zanedbatelných kapacit začínajících výrobců postupně vyrostla řada středních, výkonných podniků specializovaných na úzký sortiment výrobků výborné kvality za konkurence schopné ceny. Prostor pro drobné řezníky a uzenáře se zúžil, stejně jako počet ne zcela kapacitně využitých masokombinátů s roztříštěným sortimentem. V této době v našich řadách často zaznívají slova, že obor je v krizi. Nemyslím si to, je v restrukturalizaci. Rychlé, překotné a navíc nesmírně dravé. Všichni chtějí nahoru, nahoru k nebývale rozzářenému trhu, novým komplexům supermarketů, hypermarketů a obřích obchodních center. Někteří z nás dnes bojují o trh, někteří o prestiž, někteří ale už jenom o dny přežití. Z některých podniků čiší optimismus a sebedůvěra, z jiných skleslost a strach z budoucnosti.

Tak proč tedy v této překotné době ona úvodní otázka? Abychom si vydobyli zpět svoje místo ve společnosti. Aby se o nás vědělo nejenom ve chvílích krizí. Aby se s námi jednalo, alespoň když se jedná o nás. Abychom měli své zástupce všude tam, kde je to nutné. To, že jsme neměli jako potravináři téměř deset let zastoupení, které nám přináleží i na svém ministerstvu je toho dokladem. Proto otázka, kdo vlastně jsme je dnes tak aktuální. Jsme řezníci a uzenáři? Jsme masokombináty? Nebo jsme masný průmysl? Každý má právo nazvat svůj podnik jak sám uzná za vhodné, ale obor? Jak dlouho ještě budeme mezi ostatními „masňáci“? Hledejme název našeho oboru. Dnes, v široké paletě drobných řemeslníků i průmyslových gigantů. Zařaďme se do dnešní zemědělsko potravinářské vertikály. Nejsme výrobci - producenti masa. Neprodukujeme maso, nechováme zvířata, nešlechtíme je, nezaobíráme se širokou problematikou zemědělství. Maso vlastně pouze zpracováváme. Proto jsme zpracovatelé masa. Ano, samozřejmě, že zvířata také porážíme, ale už nekupujeme od zemědělců živá zvířata, ale maso v jatečné úpravě klasifikované jednotnými metodikami. A kdy vlastně je zvíře nebo maso z něho ještě producenta – zemědělce, a kdy už naše? Ano, máme dnes v praxi na tuto otázku odpověď, ale neodpověděl by vlastně za nás již název našeho oboru ? Například - Zpracování masa.

I proto také dnes navrhuji, aby i naše Společenstvo řezníků a uzenářů Čech, Moravy a Slezska se přejmenovalo na Svaz zpracovatelů masa České republiky a Ministerstvo zemědělství vzalo na vědomí existenci dvou samostatných a přesně vymezených oborů Produkce masa a Zpracování masa. Ne, nebojte se, nesnažím se filozofovat a hledat slovíčka, snažím se tímto otevřít širokou diskusi o našem oboru, která nám všem má pomoci nejen najít nejen svoji identitu ale i postavení ve společnosti.