Jestliže se v posledních dnech snad na všech místech mluví o našem pozvání do elitní Evropské skupiny, nemohu se ani já tomuto tématu vyhnout. Je samozřejmostí, že se budu věnovat pokud možno pouze našemu oboru, ale přesto mi v úvodu dovolte i malé odbočení o vyjednaných podmínkách v zemědělství. Jsme na naše zemědělství pevně navázáni, jsme a jistě budeme i jeho největším odběratelem. Jistě tedy máme zájem na jeho stabilitě a jeho evropské konkurenceschopnosti.

Osobně si dovolím konstatovat, že výsledky jednání shrnuté v kapitole 7 – zemědělství našeho přístupového dokumentu jsou úspěšné. Ano, chápu, že rozdávají-li se peníze, obvykle ten co dostává, říká, že je to málo. Choval bych se stejně. Ale jsem i přesvědčen, že po uplynutí jarních vod dojde k vystřízlivění, postupnému rozebírání dnešní situace a snad i k ocenění těch, kteří se na jistě ostrých jednáních o zemědělství účastnili. Víte, podívám-li se na stavy krav bez tržní produkce mléka v ČR, troufnu si zjednodušeně říci, že oněch 80 tis. kusů, které by se měly popásat na našich podhorských loukách, stále ještě nevidím. Možná se špatně dívám, snad se mýlím, ale možná je trochu po česku do tohoto stavu započítán i nejeden kus, který dle přísných a jasných kritérií do skupiny KBTPM vlastně nepatří. Pominu to, přesto je vyjednaná kvóta ve výši 90 300 ks. Zvláštní prémie skotu jsou nyní vypláceny ročně pro 191 tis ks, kvóta EU je 244 tis. ks. Porážkové prémie skotu se zvyšují z 358 tis. ks na 483 tis. ks, u telat dokonce z 12 tis. na 27 tis. ks. U ovcí se kvóta zvyšuje z dnešní produkce 56 tis ks na téměř 67 tis ks. Co to vlastně znamená? To, že zvláštní prémie skotu umožňuje porazit pro farmáře ve zvýhodněném režimu o více než čtvrtinu (o 53 tis. ks) skotu více než loni. Sníme tolik hovězího? Vyvezeme je? Kolik budeme muset doplatit ze státního rozpočtu na dotacích, aby bylo toto maso na světových trzích konkurenceschopné? To jsou otázky, které budeme řešit později, ale už dnes jistě nesvědčí o tom, že by u nás v dlouhodobém horizontu hrozilo nebezpečí chybějící nabídky skotu pro naše jateční provozy. Kde je oněch 27 tis telat, která by měla přijít k našim zákazníkům? Proč je dnes plná polovina telat posouzena veterinární službou jako maso podmíněně poživatelné, či nepoživatelné? Proč končí každá pátá kráva na nucené porážce? Jsou to kacířské otázky? Pro někoho jistě ano, ale už jsem si zvykl nebát se je vyřknout nahlas. Obáváme se nízkých produkčních cen vepřového masa? Proč? Vždyť naše koncentrace chovů je vyšší než standard EU (nemluvím o výjimečném Dánsku) a proti všem máme stále ještě nižší provozní náklady, ale…. Průměr užitkovosti prasnic je v ČR pod dvacet selat. Je-li v Dánsku téměř 23, je třeba si přiznat, že ti, kteří náš nelichotivý průměr ještě zhoršují, zkrátka budou muset uvolnit prostor těm, kteří to opravdu umí. A přece víme, že těchto chovatelů je v ČR, a právě v oněch velkochovech, valná většina. V našem oboru zpracování masa „problémy“ s dotacemi či kvotací nemáme. Máme ale jiné - veterinárně hygienické požadavky EU dané v acquis. Jen 52 potravinářských podniků ČR požádalo o zařazení do seznamu podniků v přechodném období, požádaly si o odložení splnění předpisů EU. Maximální časový termín je pro ně dán 31.12.2006. Mají před sebou mnoho práce a také limity, které budou bránit jejich expanzi na trhu. Ostatní zpracovatelé masa v ČR však o sobě tvrdí, že jsou na vstup do EU připraveni, že termín 1.5.2004 splní. Nepochybuji o tom. Pro řadu z nich ale asi bude nemalým překvapením, co vše ještě musí v takto krátkém časovém horizontu udělat. Klíčovou roli bude v celém systému hrát nový veterinární zákon, který alespoň na určité období vyřeší problematiku transportu jatečných zvířat, financování veterinárních kontrol a provádění inspekcí a pasportizací. Již dnes se začíná hlasitě mluvit o tom, že klasifikační zařazení podniků není zcela věrohodné, že dokonce i řada certifikací neproběhla v takové náročnosti, jaké měla. Odhaduje se, že jen v našem oboru bude třeba ročně do modernizace investovat cca 1 mld. Kč. Vyděláme na ně v tomto silném konkurenčním prostředí? Ministerstvo zemědělství slibuje pomoc více než loňskou čtvrtmiliardu, ale pro celé potravinářství, zbytek bude na nás. Vlastně na každém z nás. Jak posoudí nejen své vize, své možnosti, ale hlavně jak je naplní.