Když se v polovině loňského roku velmi usilovně pracovalo na přípravě vyhlášky MZe č. 326 o mase a masných výrobcích, byla situace velmi komplikována nejen řadou navrhovaných změn, ale i prvním výskytem BSE na našem území. Konečně se však ale také pojmenoval problém snižování spotřeby hovězího masa, konečně padly argumenty o dlouhodobém trendu zaviněném nejen neoblibou u spotřebitelů, mediálními kampaněmi gradující právě okolo BSE, ale i dlouhodobou nízkou či nepojmenovanou kvalitou, častým zklamáním spotřebitelů, jednotnou cenou masa pocházejícího z krav i mladých býků.

Pokles spotřeby hovězího masa na hranici 10 kg na hlavu a rok v ČR je logickým vyústěním těchto trendů. Každý rok se k němu vyjadřujeme stejně. Pokrčením ramen a konstatováním, že příští rok už přece hlouběji poklesnout nemůžeme. Doufejme. Jeden z kroků, který jistě zvýšil prodejnost hovězího masa bylo při loňském přetlaku nabídky býků zvýšení jakosti výsekového masa – velmi dobrá úroveň opracování, vysoký podíl prodeje masa z mladých zvířat a ze stran státních orgánů slyšitelné signály o prospěšnosti identifikace hovězího masa. Z hlediska veterinárně hygienického je to především problém nejen dohledatelnosti, ale především trendů a vlivů Evropské Unie. Z pohledu pozitivního vlivu na vlastní obchod o ní stále pevně přesvědčen nejsem, ale svůj názor rád změním. Mám pocit, že klíčovou roli v prodejnosti hovězího masa hraje stále jakost a cena. Nevěřím, že zákazníka zajímá při nákupu právě číslo ušní známky. Důležitým faktorem však pro něho je, pochází-li hovězí maso z masného typu mladého býka, jalovičky či staré vyřazené krávy. Jistě, zase to přece váže na výslednou prodejní cenu. Prosím, ať si tedy spotřebitel sám vybere. Ale! Tady je už konečně onen zdvižený prst. Kolik krav bylo a stále ještě je na našich pultech nabízeno za mladé hovězí! Ne, dnes se již nebojím otazník na konci věty nenapsat. Opravdu je nutné, aby zde byl vykřičník! Jak si řada „podnikatelů“ byla do minulého měsíce jistá! Kdo na to přijde? Kdo mi dokáže, že jsem nepřelepil etiketu, nepřehodil dodací list a vůbec neposkládal jednoho v pultu deklarovaného mladého býka z několika částí krav? Ano, dokázat to bylo nemožné. O naší vědě se v praxi často mluví nelichotivě – velké náklady a málo výsledků. Jsem rád, že dnes mohu tuto větičku alespoň na chvíli vyvrátit. Když jsem před týdnem dostal z Ústavu hygieny a technologie masa Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně první výsledky šetření z prodejen o dodržování identity a značení hovězího masa a na konci uviděl, že celá čtvrtina vzorků nakoupeného hovězího masa bylo deklarováno jako býčí s číslem zvířete, datem porážky aj., ale nakonec bylo jasně a nevyvratitelně analyzováno jako kravské, byl jsem překvapen. Očekával jsem podvody, ale to, že na některých „vyhlášených“ prodejnách vlastně jiné než kravské nemají, ale spotřebiteli prodávají hovězí maso pouze z mladých býků, mne poněkud pozvedlo ze židle. Co vlastně víc k tomu dodat? Každé ucho džbánu se jednou utrhne. A jsem rád, že věda o mase pokročila zase o kus dál. Dokážeme dnes s jistotou určit nejen je-li maso na našem talíři opravdu daňčí, kančí či vepřové, ale jde-li i o hovězí kravské či býčí. Pro neznalé, či podvodníky zase jednou naše věda varovně zdvihla svůj prst. Já osobně jí děkuji.