Navenek by se mohlo zdát, že vztahy mezi chovateli jatečných zvířat a provozovateli jatek nejsou poslední době nejlepší. Vzpomeňme na dlouhodobě nízké nákupní ceny zvířat, mediální reakce, protestní blokádu jatek, diskuze okolo klasifikace, samozřejmě klasifikační masky, klasifikační agentury, okolo definice JUT, dopravy, SRM, konfiskátů a podobně. Je to úctyhodný seznam oblastí, na kterých jsme se navzájem utkali, či utkáváme. Přesto ale nevidím na těchto našich krocích nic špatného. Ba naopak.

Je přece normální chovat se v obchodě podle toho, na které židli sedím. Je přece nutné reagovat na všechny změny, které se nás v posledním období týkaly a týkají. Jsem si jistý, že jejich seznam je jistě mnohem větší než ten předešlý. Co pokládám však v kteroukoli dobu při obchodních jednáních za důležité, jsou vzájemné vztahy, styl jakým jednání vedeme. Nemůžeme před sebou bouchat dveřmi, diskutovat prostřednictvím médií. Musíme k sobě vždy najít cestu, vyměňovat si názory, i když jsou často opravdu zcela diametrálně jiné. Nesmíme uhýbat pohledem od problémů, které vidíme nebo očekáváme. Jsem přesvědčený, že všichni zástupci svazů máme tyto problémy otevírat a diskutovat je navzájem jako svoji povinnost. Bez ostychů a zábran. Jedině tak můžeme pokročit kousek kupředu a vytvářet prostor pro konkrétní obchodní jednání v praxi na úrovni obecně vyjasněných mantinelů. Důležité je, abychom si navzájem dali jasně najevo co chceme, abychom jasně vymezili své pozice. Ano, ať každý vytyčí své pole, které hájí, o které i urputně bojuje. Ale čestně, rytířsky s otevřeným hledím! Jsem rád, že všechna poslední jednání mezi svazy producentů a zpracovatelů masa byla korektní, slušná a přímá. Přicházíme na to, že i tvrdé jednání přece může probíhat u snídaně, či oběda a navíc s úsměvem. Jsem rád, že jsme tuto nutnost společně konstatovali na úrovni prezidenta Agrární komory, předsedy Svazu chovatelů prasat i předsedů představenstva našich největších odbytových družstev. Víte co je na našich jednáních zajímavé? Obě strany hrdě hájíme své často historické nebo futurologické pozice a po čase zjišťujeme, že naše cíle jsou v podstatě stejně identické. Co vlastně všichni chceme? Chceme přece slušný obchod – slušné prodejní ceny, slušný zisk, slušné žití. Obě dvě strany tlačíme logicky na ceny. Jedna zdola, druhá shora. Směrem podle židle, na které právě sedíme. Snažíme se co nejrychleji napřímit paragrafy, které si sice často vykládáme zcela opačně, ale společně je napřimujeme proto, aby nám všem bylo jasno. Možná se dnes zdá, že kupující sedí na své židli velmi pevně a může si k prodávajícímu mnohé dovolit. Možná, ale já si to nemyslím. Pokládám za nutné dnes říci nahlas, že se navzájem potřebujeme, že jsme na sebe i závislí. Jde nám přece o obchod a u něho jsou nutné vždy minimálně dvě strany. Jistě, můžeme nakoupit maso v Dánsku či Holandsku, ale proč vyvážet peníze za jeho tržbu ven z Česka? Je to idealismus? Nemyslím si to! Všichni neustále kupujeme, prodáváme a spotřebováváme - konzumujeme. Věčný kolotoč produkce a spotřeby. A samozřejmě i zisků, které všem v obchodě zainteresovaným zůstávají, aby je jako spotřebitelé nakonec zase utratili. Pochutnávám si na křupajícím debrecínském párku a přemýšlím, na kterém sedátku obchodního kolotoče nejčastěji sedím. Jako kupující maso, prodávající uzeninu, či konzumující párek? Na každé pozici mám různé představy, ale stejný cíl – spokojenost.