To nejlepší z naší země - hlásá bilbord u dálnice. Na jeho barevné ploše září uzená pečeně a dole razítko KlasA. Redaktorka rozhlasu se právě věnuje našemu oboru, ale v kontextu s plesnivými uzeninami ve skladu supermarketu a praktikami „ošetřování“ ve vitrínách „okoukaného“ masa. A zákazníci? Někteří jen večer z televizní obrazovky rezignovaně mávají rukou. Druzí se rozčilují, třetí nevěřícně kroutí hlavou. Jistě ale na uzeninu dnes mít chuť nebudou! Škoda - nejenom slovní obrat, ale opravdová ekonomická škoda! Že se nás v oboru, v podniku netýká?

Ale týká! Týká se nás všech! Prodejců, kteří ztratili část tržby, stejně jako zpracovatelů a producentů masa. Jak často mluvíme o tom, že jsme na jedné lodi?! Obvykle však v otázce cen a ze strany toho kdo je právě tlačen do kouta. Ne, zde ale není merito problému. Nemá cenu obviňovat jeden druhého, za co nakupuje či prodává. Jestli vydělává a jestli mu to stačí. Proč napadat supermarkety, že stejně tak jako každý kupující chce koupit co nejlevněji. My to neděláme? Nakupujeme surovinu všude tam, kde máme námi požadovanou kvalitu a za nejlepších obchodních podmínek. Samozřejmě především za nejlepší cenu, splatnosti. Evropský trh je dnes otevřený pro všechny. Nebo uzavřený! Dere se mi přes ústa tato negace, když si uvědomím s jakou chutí „nakupují“ naše masné výrobky obchodníci v sousedních zemích. O jejich otevřenosti trhu nemůže být ani řeč. Proč? Všichni se snaží prodávat a držet trh – svůj trh. A naši přeshraniční kolegové již dávno velmi dobře vědí, jak je důležitá stabilita právě jejich trhu, tedy v jejich regionu. Důvěra v jejich výrobky, jejich kvalitu, bezpečnost a hygienické parametry ve výrobě prodeji i v ekologických aspektech zemědělské produkce. Mnoho již do této oblasti nainvestovali. Důvěra v kvalitu a bezpečnost potravin se u zákazníků nezíská sama ze dne na den. Je to dlouhodobá a cílevědomá práce. Jistě, musí na ní pracovat každý podnik sám, bojovat za svoje jméno, svoje logo a podvědomí u zákazníka. Tvrdit však, že obecné problémy okolo se nás netýkají je krátkozraké. Vzpomeňme jen na aféru BSE v západní Evropě, následný propad cen hovězího masa, extrémní zájem o vepřové a drůbeží a teprve současné vyrovnávání se rozkymácené hladiny. Nedotkla se nás? Propad v prodeji hovězího masa je snad učebnicovým příkladem přehlížení komplexu problémů týkajících se všech a všemi banalizovaných. Vždyť meziroční propady nebyly ani tak alarmující! Ale za deset let?! Spotřeba masa a masných výrobků v porovnání s růstem životní úrovně klesá. V absolutních číslech je sice na stejné úrovni, ale lidé jsou ochotni za ně platit stále menší podíl svých příjmů. Lákadel na jiné útraty je stále více. Přesto si však troufnu říci, že spotřeba masa a masných výrobků u nás má potenciál k vzestupu. Kde? Lidé musejí posílit důvěru v naše masné výrobky. Ano, konečně se o obecnou důvěru v kvalitu a bezpečnost našich masných výrobků musíme více starat. Nebojme se přiznat, že jsme ji dovolili a nebo sami nabourali. O našem oboru padlo v minulých letech příliš mnoho silných a nelichotivých slov. Nepřipravenost v úrovni hygieny provozů jen nalila oleje do ohně podpalovaného těmi, kteří na jatkách nebo v masokombinátě možná kdysi byli a cosi viděli. Že ne vše bylo v pořádku je přece jasné, ale od toho je náš státní dozor a ne kolegové veterináři ze sousedních zemí, či dokonce senzacechtivý redaktoři. Řešme problémy sami a hned jak vznikají. Na místě, v provozech. Před veřejností ale mluvme v pozitivním světle. Že to říkal již Tomáš Baťa?! Jistě věděl proč. Ukažme, že sice může vzniknout jakýkoliv problém, ale že jsme schopni ho hned řešit tak, aby zákazník byl jistý bezpečností i kvalitou našich výrobků. Jsem přesvědčen, že v této oblasti nejsme svým kolegům řezníkům i veterinářům kdekoli na světě nic dlužni. V mnoha případech jsme dokonce na úrovni špičkové. Naši zákazníci to ale po sérii předvstupních evropských hygienických kontrol jen tuší. Ještě více jim to musíme my i kontrolní orgány vštěpovat. V tisku, rozhlase i televizi. I státní kontrola si musí uvědomit, že prosperita oboru, ve kterém pracují, byť jako dozor, jim zabezpečuje práci. Že úroveň podniků, které dozorují je i jejich vizitkou. Mlčíme, protože se snad bojíme dalších pravidelných návštěv kolegů veterinářů? Proč? A kdy konečně i naši veterinární hygienici projedou jako EU komisaři jinou část spojené Evropy? Na kvalitu našich masných výrobků se často snáší kritika. Proč? Že někteří zákazníci chtějí párek za pár korun? A proč by ho neměli mít? Ale nemohou chtít kvalitu stejnou, jako ti, kteří si pár korun připlatili. Problém je pak jen v názvech výrobků. Podniky dnes stále více přechází na své názvy výrobků, více investují do budování pozice svého jména, odlišení se od konkurence. Ochránit si standardní kvalitu alespoň některých masných výrobků se nám podařilo i nepodařilo. Vyhláška přišla pozdě a její nepochopení bylo příliš silné. Je dobré, že se nám alespoň některé české, tedy z evropského hlediska regionální výrobky podařilo alespoň standardizovat. Je škoda, že řada z nás však tento tah na důvěru zákazníka pochopila především jako omezování technologických svobod a strach ze zahraniční konkurence. Je i škoda, že ještě neexistuje například sdružení výrobců salámu Vysočina, které by si vybudovalo svoje kvalitativní mantinely. Nic nového! Kolik již jen takových sdružení po světě existuje?! Proč? K budování dobrého jména! Na čem jiném stojí švýcarské sýry, francouzská vína, italské šunky, maďarské salámy a anglické bacony? Na jménu, které zákazníkovi skýtá možná jistý nadstandard kvality, hygieny, ekologie a bezpečnosti. V mnoha případech je však tento nadstandard „jen“ dokonale rozpracovaný systém. Systém, který garantuje standardní kvalitu všech výrobků a minimální standard podmínek výroby. Všichni jsou si konkurenti, ale cíl přece mají všichni jediný – získat a hlavně si udržet zákazníka. Dnešní aféra okolo prohřešků v prodeji masa a masných výrobků je jen drobnou epizodou. Za pár dnů možná týdnů v médiích vyšumí do ztracena. Někteří zákazníci ale u regálu chvíli zaváhají, ale nakonec přece jen sáhnou na svůj prověřený výrobek od své firmy, ve svém obchodě. Oné ztráty prodeje pár deka masných výrobků je však opravdu škoda. Reprezentuje přece i na tom našem malém hřišti pár set tun masa, pár set kusů jatečných prasat, pár set tun obilí. V tom všem je práce našich lidí. A to je přece podtextem onoho sloganu na dálnicích – to nejlepší z naší země.