​sekretariat@cszm.cz     +420 234 697 755     Praha 4 - Písnice, Libušská 319/126

Sebevědomí

Nemyslím si o sobě, že jsem příliš sebevědomý člověk. Kamarád z veterinární univerzity v Brně by jistě dodal, že je to odraz znamení, ve kterém jsem se narodil. Nevím. Snad proto kolem sebe soustřeďuji schopné spolupracovníky. Odborníky, kteří umí nejen své řemeslo, ale sebevědomě vystupují i v ostrých polemických diskuzích. Nemají to se mnou lehké. Jsem tvrdohlavý a často mám příliš futurologické až idealistické názory, na hony vzdálené od každodenní praxe. Proč o tom píši?

Je to reflexe na poznámku paní redaktorky Línkové v článku Setkávání uveřejněném v minulých Řeznicko uzenářských novinách. Na kritizovanou malou sílu a mou osobou cítěné malé sebevědomí našeho svazu. Sám jsem se nad zmíněnou ztrátou dříve silných pozic usmál. S paní redaktorkou se známe léta a opravdu se v řemeslech vládnutí ostrým nožem či perem ctíme. Nevím, jestli bych mimo pozici předsedy svazu na článek reagoval jinak než úsměvem, ale jako ten, který stojí v čele kolektivu lidí, za nimiž je vidět kus práce, však musím reagovat písemně a na stejném místě. Nedovolím si hodnotit práci mých předchůdců. Nesmírně si vážím jejich zapálení, elánu, entuziasmu i všeho co se jim v jejich éře společenstva řezníků podařilo. Co se jim nepodařilo? Komu se vše daří? Pracovali v jiném prostředí, s jiným kolektivem směřovali i k jiným partikulárním cílům. Všichni měli a máme jeden identický cíl – dobře zastupovat silný potravinářský obor. Jsem rád, že většina těchto matadorů našeho oboru byla Českým svazem zpracovatelů masa oceněna a že jsem měl tu čest jim veřejně poděkovat. Nebojím se nahlas říci, že za posledních několik let se náš svaz posunul výrazně kupředu. Jsme uznávaným členem evropského sdružení masozpracujících podniků CLITRAVI. Jako jedinému z přistupujících zemí se nám podařilo zorganizovat každoroční kongres a k překvapení všech bylo pražské odborné zasedání, společenská setkání i návštěva podniku Schneider Plzeň hodnoceno jako špičkové. Jsme dnes zcela začleněni do systému tvorby všech evropských standardů, které se týkají našeho oboru. O tom, že je máme pro členy svazu všechny k dispozici již nemluvím. Jako první země jsme byli zahrnuti do sestav referenčních cen nákupu jatečných zvířat v EU, který je všem našim členům každý týden zcela samozřejmě zasílán. Od letošního roku je náš ředitel Jan Katina vícepředsedou sekce nákupu surovin (zvířat) CLITRAVI. Být za pár měsíců plnoprávným a uznávaným členem tohoto evropského klubu řezníků a uzenářů jistě není špatnou vizitkou. Výrazně se i posílil náš vliv na českých státních orgánech. Silnou vazbou na Potravinářskou komoru máme možnost pravidelně jednat přímo s ministrem zemědělství, jeho náměstky, řediteli odborů, členy zemědělského výboru parlamentu. Nemám pocit, že bychom na těchto setkáních nic neřešili a nevyřešili. Ani české dotace do potravinářství (nemluvím o Sapardu) nespadly z nebe, byly výsledkem i našeho cíleného a dlouhodobého jednání. Ano, do první miliardy dotací nám ještě pár set chybí, ale je dobré, aby se každý z nás ohlédl, na co vše v minulých letech dosáhl. Je to práce Potravinářské komory a potravinářských svazů. Ano, náš svaz je jedním z nejsilnějších a při často ostrých jednáních nechybějící. Naše svazová členská základna se za patnáct let trvání výrazně obměnila. Řada podniků zanikla, jiné vyrostly. Je to zákonitý proces – úspěšní a prohrávající, vítězové a poražení. Trh s masem není nenasytný, je pod stále vyšším tlakem, dnes i ze zahraničí. Z tohoto hlediska je obdivuhodné, jak rychle se nám podařilo zajistit zdroje na chod svazu. Jak? Příspěvkovou morálkou. Kdo necítí členství ve svazu jako přínos nebo polemizoval s platbami – vystoupil. Mrzí nás to. Škoda je každého názoru, byť je jiný. Každého jedince, který může ovlivnit vnitřní i vnější pohled na náš obor. Počet našich členů každoročně roste a mám-li zmínit ty, kdo ze svazu odešli, musím dodat, že z prosperujících podniků jsou to pouze jedinci spočitatelní s rezervou na prstech jedné ruky. Kdo ve svazu aktivně pracuje, ví velmi dobře na čem všem se podílíme, na čem všem jsme schopni se dohodnout. s historickými problémy financování chodu sekretariátu již nezápasíme několik let. Mohli jsme svým členům mimo smluvní dohodu o svazových službách zorganizovat a jednorázově uhradit náklady na veterinární prověrky Ruské federace, zmíněné reprezentativní plenární zasedání CLITRAVI v Praze, členské poplatky v CLITRAVI, pravidelné cesty do Bruselu, zasedání představenstva a návštěvu podniku v Rakousku. Každý z členských podniků je samostatným subjektem. Samozřejmě, že jsme mezi sebou konkurenty, ale máme řadu společných problémů. Nemyslím si, že by kdokoli z nás byl sám schopen zavést řadu revolučních změn v jednání s našimi dodavateli – náklady na vyšetření BSE, konfiskáty, doprava, klasifikační maska, dvouprocentní ztráta JUT a další. Vím velmi dobře, kolik hodin jednání a hledání cest v bezvýchodných situacích si tato rozhodnutí vyžádala. Ano, vyústila i do nepříjemného jednání na Úřadu pro hospodářskou soutěž. Mimo energii stála i peníze. Ale finálně jsme si vynutili pozice, které dnes v praxi hodnotíme jako zaběhnuté, standardní a samozřejmé. Náš obor byl dlouho pod obrovským tlakem veřejnosti a palbou médií. Věřte, že jsem osobně rád, že po kauzách okolo BSE, hygienických prověrkách, kvalitě masných výrobků a demonstracích zemědělců máme možnost být pár měsíců v klidu. Z této namátkové mediální retrospektivy je jen dobře, že náš obor je „mimo zájem“ deníků. Potřebujeme klid k práci! Že by ale o našem svazu nebylo slyšet? Od roku 2001 jsem za svaz osobně publikoval 74 autorských článků, 43 v našich novinách. Věřte mi, často si připadám jako redaktor a jako předseda svazu bych rád slyšel i jiné názory - třeba od našich tichých kritiků. Rád na ně odpovím, jistě i rádi v představenstvu pootočíme kormidlem. Na druhé straně nečekejme, že ti co již pár let ve svazu usilovně veslují, se budou obracet po každém písknutí z obecenstva. Startujeme nyní ve svazu novou etapu - Podpory prodeje masa a masných výrobků u českého zákazníka (samozřejmě nejlépe výrobků českých). Seděl jsem u zrodu standardů masných výrobků a pozoroval, kam se nepochopením dostaly, abych mohl našemu panu zase již bývalému ministrovi navrhnout jejich zrušení. Mohu říci, že jsem byl u prvních myšlenek zrodu značky KlasA. Vím proto, jak těžké bude prosadit ještě náročnější systém zahrnující spolupráci s chovateli, přes nás zpracovatele masa až k prodejcům – k zákazníkovi. Vím jak bude složité se navzájem přesvědčit (u nás ve svazu a oboru i mezi svazy), že jde o dobrou věc a že nebude jednoduché ani levné přijít na náš mediální trh s pozitivními zprávami nebo s efektivní reklamou. Nebude jednoduché přesvědčovat zákazníka, který byl a stále je bombardován aférami těch, kteří chtějí korunu zisku rychleji než konkurence. Jsem ale přesvědčen, že pokud se nám tento program podaří opravdu nastartovat, budeme mít právě u Vás paní redaktorko výraznou odbornou podporu. Dobrý redaktor nejen dobře píše, ale umí i druhého vyprovokovat k dialogu. Jen tak se dozví víc. Paní redaktorko Línková, jste v tomto oboru opravdovým mistrem! Věřte mi to. Opravdu to myslím zcela vážně. Nakonec, moje reakce - naše „mediální diskuze“ - je toho důkazem. Dnes se Vám ale povedlo ještě něco navíc. Povzbudila jste ve mě to, co v náš Češích někdy chybí - sebevědomí. Věřím, že se tak stalo i u velké většiny členů představenstva našeho svazu, kteří se konečně ohlédli, co vše jsme měli možnost za posledních pár let v oboru společně ovlivnit. Jistě by mne ještě v mnohém doplnili. Děkuji Vám. Pozvání do Tišnova na kávu a dobrý párek stále platí. A kytka růží, kterou posílám? Je nejen ode mne, ale od všech nás - svazových řezníků a uzenářů.