Když jsem byl panem redaktorem Veselým požádán o pár slov na konci roku, zasmál jsem se a požádal o odklad. Když jsem se ale podíval do kalendáře a v supermarketu málem zakopl o palety plné kolekcí a vánočních ozdob, začal jsem přemýšlet nad rokem, který opravdu až na finální dorážku, máme za sebou. V čem byl rok 2005 pro nás výjimečný? Nevím. Nemohu najít větu, která by tento končící rok v našem oboru jasně specifikovala, něco, co by bylo obecně vybočující z každodenního provozního rytmu. Možná je to právě toto, co letos osobně cítím v porovnání s minulým hektickým obdobím jako nestandardní - klid. To co jsme před pár lety obdivovali u svých kolegů na západ od našich hranic.

Zaběhnutý rytmus, klid pro práci i čas na koníčky a odpočinek. Budování firem, jejich etablování na trhu bylo plné starostí a obrovského vypětí. Následovalo období naplňování nejen hygienických požadavků výroby, řady investic a oprav. Za plného provozu, navíc komplikované řadou opatření okolo BSE, rozkolísaností cen nákupních i prodejních, explozí obchodních sítí. Každý rok byl něčím specifický – svými problémy, termíny, úkoly, nejasnostmi v legislativě i v očekávání. Ano, myslím si, že letošní rok byl pro ty, kteří úkoly přicházející právě v onom hektickém období řešili za pochodu a neodkládali na potom, opravdu klidovým. Doufám, že po ukončení předvánočních nákupů a sednutí ke skleničce vína, bude mít většina z Vás nad ročním bilancováním pocit obdobný. Na rok 2005 jsme se dívali z řadou očekávání i obav. Co se stane s obchodem po našem plném začlenění do EU? Jak se vše projeví na chodu našich podniků? Co naše stará i nová konkurence? Jistě, podobné otázky si můžeme dávat donekonečna, ale již s jinou úrovní našeho poznání a zkušeností. Loňská vysoká cena prasat a nízká cena masných výrobků nebyla ekonomicky vůbec příznivá. Startovali jsme s ní i do roku letošního. Očekávali jsme proto zvýšení cen masných výrobků a doufali v postupné přibližování na úroveň našich sousedů. Nestalo se tak. Proč, to ví nejlépe všichni, kteří jednali se zástupci obchodních řetězců. Došlo však k postupnému a nikoli dramatickému poklesu cen jatečných zvířat a masa. Dovozy do ČR se pomalu dostávaly na pro nás neobvykle vysokou úroveň. Ano, je to nedobrý ukazatel pro naše jatečné provozy a zemědělství (ne nedobrá pro zemědělce, kteří tak udrželi i v Evropě vysoké prodejní ceny), ale dobrá zpráva pro zpracovatele masa a spotřebitele. Nedovedu odhadnout, kam by se již tak u nás vysoká cena jatečných prasat bez otevření hranic dostala. Faktem je, že ČR je poprvé v produkci vepřového masa deficitní. Obchodujeme s masem po celé Evropě. Nakupujeme surovinu odtud, kde ji dostáváme v požadované kvalitě za nejlepší ceny. Cena jatečných zvířat (především prasat) v zásadě kopíruje cenu v Německu. Byla tedy po celý rok (pominu-li země jižní Evropy) jedna z nejvyšších v EU. Zde je jistě jádro letošních klidných vztahů se zemědělci, ale také možností ekonomicky výhodných dovozů masa do ČR. „Zahraniční“ obchod se pozitivně projevil i na otevření očí řady z nás v platební morálce. Je škoda, že se nám obecně nedaří naše masné výrobky více vyvážet. Možná, že i v tom byl letošní rok pro řadu z nás překvapivý. Jak rakouský či německý zákazník dbá na místo původu a pokud od nás obchodník nakoupí, tak za ceny obvyklé u nás - tedy žádná sláva. Vystřízlivění přišlo i s otevíráním trhu na východ. Záminkou k omezení dovozů našich výrobků a masa do Ruska se staly veterinární hygienické inspekce podniků - stará známá cesta. Naše výrobky nejsou proslavenými světovými specialitami, výjimečné, vyhledávané. Nemáme konsorcium výrobců, kteří by prosazovali značku, ani silného celoevropského výrobce exkluzivního masného výrobku. Zahraniční ale i naši obchodníci chtějí ne to, co již na trhu mají, ale něco nového, neotřelého – speciality. Budeme je mít? Musíme si postupně budovat jméno plnohodnotných evropských výrobců. Naše pověst utrpěla kauzami nízké hygieny provozů rozmazávané v tisku. Vzpomeňme na rakouské kampaně! V mnoha případech dokonce negativně zaměřené přímo na naše potraviny. Budování důvěry chce čas, peníze a program. Je dobré, že již přes řadu výhrad funguje marketingová agentura SZIF. Myslím, že jsme pochopili, že pečovat musíme především o náš trh, nejlépe kolem našeho továrního komína. Našeho zákazníka, pro kterého umíme přichystat to, co má rád, to co my umíme. Propagujeme české výrobky, kvalitu se znakem KlasA. Působíme na zákazníka. Učíme se. Nemohu se ale přesto nezmínit o letošní supermarketové kauze. To se opravdu najednou vynořilo v naší obchodní síti tolik problémů? Nebylo to ale také probuzení našich státních kontrolních orgánů? Zákazník nechce, aby byl zneklidňován. Chce mít jistotu, bezpečí a klid pro výběr při nákupu. Kontrola má problémy řešit na místě, sjednávat opatření a nápravu. Nemyslím si, že inspektoři k tomu potřebují pomoc veřejnosti nebo novinářů se zdůvodněním, že naše legislativa je nedokonalá. Nevěřím tomu. Jistota zákazníka, že jemu neznámé zázemí prodeje i výroby dobře funguje a je kvalitně dozorováno, je přece základní součástí podpory prodeje potravin. Je dobré, že už i naši zemědělci po několikatýdenní exportní euforii zjistili, že klíč k odbytu jejich produktů je tuzemská potravinářská výroba. Náš obor je klíčovým odběratelem živočišné výroby. Prosperita našeho oboru je na zemědělskou výrobu provázána. Nejsem příznivcem dotační politiky, ale současná Evropa je tak nastavena. I náš obor dostal nemalé prostředky na rozvoj podnikových projektů. I na příští rok je možné s dalšími, především národními zdroji počítat. Jejich zabezpečování je jedním z důležitých úkolů svazu a komory. Dotace jsou však jen podporou, investičním stimulem. Prosperita podniků na nich v žádném případě nemůže být postavena. Zdroje pro rozvoj podnikání musí být tvořeny vlastním ziskem – schopností prodat za ceny, které nepokrývají jenom náklady na nákup surovin a výrobu. Letošní rok byl pro většinu z nás rokem, kdy jsme vlastní zisk tvořili, byl tedy rokem úspěšným. Přeji Vám, aby nastávající rok byl tomu odcházejícímu podobný – klidný a úspěšný.