Vztah mezi dodavatelem a odběratelem, mezi prodávajícím a kupujícím je zvláštní. Každý stojí na své straně a tu si hájí. Na druhé straně si především dodavatel a prodávající uvědomuje, že ta druhá strana mu dává možnost pracovat a vydělat. Každý prodávající má někdy pocit a někdy i ne krátkou dobu, že by za svůj produkt měl dostat více a rychleji zaplaceno, jistě i řadu dalších partikulárních představ. Odběratel, kupující porovnává, jestli cena odpovídá kvalitě, sem tam i zaváhá, jestli obchodní vztah je ideální. Nic nového.

Vztah dvou stran. Řeší ho kompromis, dlouhodobé vztahy, slušnost a často i dlouhodobý pohled kupředu. Nástupem nového vedení Agrární komory se řada potravinářů zalekla. Ing. Veleba? To je ten, co vedl demonstraci před tvým podnikem! To jistě nastupuje éra radikálního řešení řady problémů. Ano, to jsem často slyšel. Přesto jsem odpovídal, že si nemyslím, že k tomuto trendu v jednání dojde. Proč? Protože se spolu osobně dlouho známe. Protože vím, že prioritou nového prezidenta Agrární komory je potlačit vše kupředu, být úspěšný a nepřehlížet cokoli kolem sebe. Je to obrovská snaha ukázat, že agrární komplex má svoje nezastupitelné místo a problémy těch co v něm pracují, je třeba řešit. Chci na tomto místě ocenit naše velmi korektní vztahy nejen s AK a osobně s prezidentem Velebou, ale i se všemi, se kterými společně jednáme. Pan ing.Hajda – předseda Svazu chovatelů prasat, jistě ví o čem mluvím. Stejně jako řada dalších. Každý z nás jsme na jednání vyráželi ozbrojeni svými argumenty, svými představami. Vždy jsme se dohodli. Obvykle na kompromisu a s úsměvem si podali ruce. Jsem přesvědčený, že podobně se chováme všichni z nás v obchodě. Nemám radost z nízké ceny jatečných prasat, která již dva měsíce v ČR spíše kopíruje naše severní hranice, než celý loňský rok, kdy jsme se vezli na cenové křivce západních sousedů. Jsem rád, když z jatek odchází chovatelé prasat spokojení a bez vrásek na čele. Jednu vrásku jim mohu jistě osobně odebrat – zaplatím do tří týdnů. Ale nemohu platit více, než konkurence a ta je pro mne bohužel dnes i ona polská či dánská. Ani já nedostanu u svého odběratele více. I on se brání konkurenčními tlaky, bohužel mne může kdykoli nahradit. Budu nesmírně rád, až se cena jatečných prasat dostane zase tam, kam patří. Do prostoru, ve kterém většina vydělává a menšina jí přepouští své pozice. Mrzí mne, když na stránkách Centroodbytu, možná jsou i jinde, možná ještě ostřejší, čtu radikální názory podepsané prezidentem AK. Jistě je nutné je prezentovat, je to přece jeden z pólů sumy názorů. Jsem pak vyzýván, abych stejně i já reagoval. Mám zvýšit svůj důraz, ostrost, vytáhnout silnější argumenty. Proč? Mezi námi, kteří zde již byli jmenovaní nepanuje na mnoho věcí identický názor, ale jsme schopni se dohodnout. Věřím, že tato moje dnešní poznámka bude fungovat jako otevřený dopis – výzva, abychom zase pokračovali společnou cestou. Kterou? Tou, kterou již několik měsíců razí prezident AK ing.Veleba. Zachování rozměru domácího zpracovatelského sektoru pro zemědělskou výrobu – rozměru potravinářského, masného průmyslu. To je přece jasný společný cíl. Cíl, který je ale postaven na vazbách jednotlivých podniků navzájem, vazbách mezi jednotlivci. Je zbytečné mezi nimi rozehřívat oheň. Kola jsou už tak provozně slušně nahřáta.