Takovouto Jobovu zvěst, uvedenou v podtitulku, si mohli dopřát v pátek 23. června 2006 ten, kdo si zakoupil deník Právo a začetl se do článku „Nastavované špekáčky opět na pultě“. Ti, kdož věci rozumí, by jistě mohli nad zavádějícími informacemi o „hovězích“ a „vepřových“ špekáčcích, či „buřtové vyhlášce“ mávnout rukou. Nikoliv ovšem ti, kterým jde o české zemědělství, české uzenáře a zejména pak o českého konečného spotřebitele. Ti nutně musí odmítnout jakékoliv nekvalifikované vytrhávání věcí z kontextu, jen aby byli čtenáři nasyceni senzací, ne nepodobnou „hnusným škvarkům“, o kterých se výše citovaný článek zmiňuje.

Kdysi bývalo dobrým zvykem, že každý novinář byl odborníkem na svoji rubriku a byl vždy v obraze. Pokud by tento druh žurnalistů ještě existoval, jistě by již dlouho plnil noviny zprávami bijícími na poplach typu: “Jak je možné, že prodejce „XY“ pravidelně prodává kilo špekáčků za 38 korun, když dle požadavků, zavedených českou legislativou, se do ceny nevejde ani náhodou?“. Kdysi také bývalo zvykem, že když stát něco garantoval, tak to také kontroloval. Nebo snad žijeme v Chicagu třicátých let, kde šerifové překračovali mrtvoly na chodníku, aniž by si všimli krve, kterou si potřísnili obuv? V česku nebyl medializován jediný nepoctivý prodejce a výrobce špekáčků! Že by náhoda? Že by osud? Že by výpalné? Ano, uzeniny jsou levné a některé z nich budou i nadále ještě levnější, tomu žádný úředník nezabrání. Na náš trh se totiž mohou volně dostávat uzeniny z ostatních zemí EU, které nemusí splňovat naše národní kvalitativní kritéria stanovená vyhláškou 326/2001. Takže je s konečným spotřebitelem amen? Ani náhodou, pokud ovšem má skutečně zájem využívat svých legitimních práv. Například tím, že se bude chtít v obchodech o výrobcích dozvědět, z čeho jsou doopravdy vyrobeny. Státní úředníci jistě budou tak laskaví a spolu s odborníky podpoří systém, kterému bude rozumět i obyčejný smrtelník a který nebude likvidovat tuzemské výrobce. Jistě vhodné téma pro Sdružení na ochranu spotřebitelů. Jak je to tedy s uzeninami, potažmo právě se špekáčky, v současné době? Ano existuje ona „buřtová“ vyhláška, resp. vyhláška č. 326/2001 Sb. Mimo jiných vybraných masných výrobků klade požadavky i na špekáčky. Předpokládá, že obsahují minimálně 40 % masa a maximálně 45 % tuku. Také se zde hovoří o vepřovém, hovězím nebo telecím mase jako o základní výrobní surovině, přičemž se nepřipouští maso strojně oddělené a drůbeží maso strojně oddělené. Dále jsou touto vyhláškou popsány požadavky smyslové, jako jsou chuť, vůně, konzistence, vypracování díla a vzhled v nákroji. Že už vás to začíná nudit? Tak pozor! Teď teprve přijde na řadu povídání, které zažene unylost okurkové sezóny. Krom klasických špekáčků stejná vyhláška připouští i „Drůbeží špekáčky“, které již ve své podstatě obsahují jen drůbeží strojně oddělené maso. Podobně tomu je i v případě drůbežích variant vídeňských, debrecínských a jemných párků, salámu junior nebo šunkového a gothajského slámu. V otázce zdravotní nezávadnosti jsou si obě varianty výrobků zcela rovny – obě musí být zcela v pořádku. Ale je tomu tak i z kvalitativního hlediska? A navíc, jak je to s uzeninami, které pod názvy vybraných masných výrobků dováží obchodní řetězce ze zahraničí? Když uvážíme, že naše současné standardy nejsou pro tyto výrobky závazné, je zřejmé, že takto nastavený systém není schopen zajistit svůj prvotní cíl, a sice nadstandardní kvalitu vybraných masných výrobků na tuzemském trhu. Hlavním efektem současné právní úpravy vyhlášky 326 po vstupu ČR do EU je tak vystavení českých zpracovatelů masa nevyhovujícím konkurenčním podmínkám a jejich postupná likvidace. Je s podivem, že tento stav neustále obhajují zástupci těch institucí, které by jako první z oficiálních míst měly hledat z takto nastavených pravidel východisko. Jaké východisko dlouhodobě navrhují tuzemští výrobci masných výrobků? Český svaz zpracovatelů masa prosazuje zrušení výše uvedených legislativních požadavků na vybrané masné výrobky, čímž sleduje narovnání konkurenčních podmínek na trhu s masnými výrobky. Vedle toho však ČSZM říká, že je nutné zajistit funkčnost v současné době opomíjeného systému, který při důsledném dodržování pravidel zaručí spotřebiteli korektní informovanost při nákupu masných výrobků. Tento systém má navíc celoevropský charakter, tuzemské výrobce proto nezatíží žádnými požadavky nad rámec pravidel EU a spotřebitelům bude umožněno využití zcela standardních pravidel, se kterými se mohou běžně setkat ve všech vyspělých zemích Evropy. Jde o správné uvádění obsahu masa na obalech masných výrobků. Masem se pro účely označování výrobků přitom rozumí pouze libová svalovina, tudíž surovina, která je za maso považována právě spotřebitelem. V případě pultově prodávaných nebalených masných výrobků by měl být prodávající schopen tuto informaci poskytnout buď v písemné podobě přímo v prodejně nebo ji sdělit spotřebiteli na vyžádání. I když přechod na nový systém jistě nevyřeší úplně všechny problémy, nebuďme zoufalí, když návrh zpracovatelů masa bude státními úředníky akceptován. Za C. a K. také neměli vyhlášku. To se prostě chodilo pro špekáčky k někomu. Pro „Dvořáčkovy špekáčky“, pro „Špekáčky od Dolní brány“, apod. Už dneska si můžete pochutnat na „Šumavských špekáčcích“, „Špekáčcích Mistr“, kvalitu předpokládají i veškeré špekáčky nesoucí značku KLASA. A je tu nápad! Co kdyby každý výrobce musel uvádět v názvu špekáčků také název firmy a prodejce tento uvádět na cenovkách?! To by si hned zákazníci všimli, kdo má ty lepší. Že by to nevyhovovalo nadnárodním řetězcům? To je pravda. Oni totiž, když dostatečně vysají jednoho výrobce, přejdou na druhého, ještě levnějšího. Jak vidíte, i bídu okamžiku lze brát s humorem. Schází pár vážnějších slov závěrem? Jak již jsem se zmínil, jde nám o konečné spotřebitele, české maso, české zemědělce, českou krajinu. Pokud se najde dostatek lidí, ochotných být nezkorumpovatelnými (v Česku nemožné?) a něco novinářů se sklonem k objektivitě, určitě oddělíme zrno od plev a s radostí pak posedíme u táboráku a opečeme špekáčky s kvalitou přesně podle našich představ.