Rok 2009 mrazivě uhání okolo již několik týdnů a kvapem se blíží uzávěrka letošního prvního čísla našich novin. Letos je to trochu zvláštní uzávěrka, neboť po dohodě s vydavatelem a majitelem tohoto listu, společností Agral, si ČSZM vzal na starost redakční část novin a bude s vydavatelem na vydávání úzce spolupracovat. Doufám, že v tom budeme nejméně tak dobří jako naši předchozí kolegové.

 
Takže vše nej v roce 2009 a těšte se na novinky, které pro Vás ve Vašich novinách připravujeme. Jako první novinka je zaměření každého čísla k nějakému tématu. Tentokrát je to k problematice vepřového masa na našem trhu. Příště se můžete těšit na téma minulost a hlavně budoucnost uzenářské výroby v Čechách.

Na tomto místě bych chtěl téma vepřové maso uvést pouze malým zamyšlením, neboť klasický úvodník provokující diskusi najdete ve sloupku vedle (ŘUN 01/09). Těším se na to, že toto téma vyvolá další reakce, které rádi otiskneme v čísle následujícím.

 
Obecně nárůst dovozu masa nevypadá jako velký problém, máme přece liberální trh a volný pohyb zboží což je ostatně v pořádku. Je tady ovšem několik drobností, které je nutno zvážit. S klesající produkcí jatečních zvířat klesá i potřeba zemědělsky obdělávat půdu což je významný prvek v utváření krajiny. Takže se můžeme domnívat, že jednou z rozšířených rostlin na venkově by se mohl v blízké budoucnosti stát bodlák, bolševník a lebeda.

 
Další riziko automaticky plyne z přílišné závislosti na dovozu nějaké komodity. Jistě, namítnete maso není plyn, ale jen kdyby se něco šustlo. Tržní principy zafungují tak jak je přirozené a zkuste schválně pouze dvakrát po sobě si v neděli k obědu naservírovat dušenou brokolici s bramborem.

 
Nechci strašit, ale kdo z nás si připustil, že tím kohoutem na plynovodu otočí a to se vlastně jen pohádali se sousedem kvůli cenám. Takže taková malá ukázka jak tržní principy mohou znepříjemnit život pokud je někdo použije v extrémní verzi.

 
Takže si myslím, že maso při naší spotřebě cca 80 kg na hlavu a rok (vepřové maso z toho cca 42kg ročně) je vlastně významná surovina a vývoj v této oblasti by měl sledovat stát z pohledu určitého garanta potravinového bezpečí svých obyvatel.

 
Ještě jedna globální souvislost je přinejmenším na zváženou. Evropa vždy byla poměrně silným vývozcem vepřového masa do Asie a Ruska. To období nyní končí a evropští exportéři ztrácejí dech oproti konkurenci z Brazílie a Severní Ameriky. Ovšem na koho si určitě troufnou to jsou producenti z nově přistoupivší dvanáctky zemí, kteří určitě budou snadnější kořistí. Proč mám pořád neodbytný pocit, že naše produkce masa bude obětována na oltář neschopnosti plánovačů společné zemědělské politiky v Bruselu, kteří si zapomněli sundat růžové brýle a radši se rozhodli okolo západoevropského zemědělství postavit pevnou zeď aby ho ochránili. Zeď není dlouhodobým řešením, my to víme, ale kdo by to chtěl vysvětlovat relativně spokojeným farmářům v západní části Evropy. Nikdo si nechce nabít nos. Takže bratrské maso máme tady. Japonsko, Rusko a Jižní Korea si pochutnávají na konkurenceschopném.