Za prvé lze potvrdit, že všechny potraviny živočišného původu a procesy vedoucí k jejich výrobě musejí splňovat hledisko zdravotní nezávadnosti, a to se týká i uzenin, tedy všech možných šunek, salámů, párků, klobás, špekáčků atd. Státní veterinární správa ČR v souladu se zákonem o veterinární péči vykonává v České republice dozor v podnicích vyrábějících masné výrobky s cílem zajištění ochrany spotřebitelů před případnými zdravotně závadnými produkty.

Za druhé, všechny složky potravinářských výrobků, a to, opět i uzenin, musejí být schválené k využití v potravinách. Že nelze při výrobě uzenin používat zkažené maso či jateční odpady snad není nutné více rozvádět. Podmínka schválení se samozřejmě týká i všech aditiv, solicí směsi nevyjímaje. Tyto potravinářské přídatné látky mohou být schváleny a používány, pouze pokud je jejich použití bezpečné pro spotřebitele. Bezpečnost potravinářských přídatných látek průběžně prověřuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a v rámci EU je pro bezpečné přídatné látky zaveden systém „E" kódů, který slouží k jejich identifikaci.

A za třetí nelze tvrdit, že uzeniny obsahují závadné složky, které by ohrožovaly zdraví lidí. Takto vyřčené tvrzení hraničí s poplašnou zprávou, pokud jí vyloženě není. Orgány státního veterinárního dozoru se pravidelně přesvědčují o tom, že obsah reziduí veterinárních léčiv, cizorodých látek a nepovolených komponentů jsou prakticky trvale pod povolenými limity. Vyplývá to například z publikace Kontaminace potravních řetězců, situace v roce 2008, která je k dispozici na www.svscr.cz.

Samozřejmě nelze vyloučit jednotlivé případy pochybení, ty jsou však individuálně řešeny a jde o ojedinělé případy, na které vždy navazují opatření, jako je pozastavení a nepropuštění závadných výrobků do tržní sítě.

V zájmu samotných výrobců je, aby jejich výrobky byly v pořádku, neboť při zjištění jakéhokoli problému to pro ně znamená velkou finanční ztrátu. A výrobci dobře vědí, že za zdravotní nezávadnost svých výrobků zodpovídají oni a nikdo jiný.

Snad lze ještě dodat, že v některých oblastech, jako je například mikrobiální kontaminace, dokonce legislativa přísně vyžaduje, aby provozovatel prováděl pravidelná laboratorní vyšetření a na základě jejich výsledků přijímal opatření ke zlepšení výrobních procesů. Toto všechno je přísně dozorováno a prověřováno státním veterinárním dozorem. A nejen přísady do potravin musí být povoleny, ale přísnému schvalovacímu procesu jsou podrobovány i všechny materiály, které s potravinami přicházejí do styku.

Článek „Prázdninové dilema: Špekáček, nebo život“ ze dne 22.5.2009 si můžete přečíst zde.