Prostudovali jste Obezity report vydaný ministerstvem zdravotnictví Velké Británie? Anebo zprávy, které vydávají naši zdravotníci?

Prý tloustneme. Možná ano, ale když kolem sebe vidím krásná děvčata, která se nebojí přes nízké džínsy i přes přicházející zimu ukázat svá plochá bříška, dovolil bych si alespoň v této kategorii se zprávou polemizovat. Prý nám tloustnou děti ve školce i ve škole a o vyšších věkových kategoriích ani nemluvím. Asi ano. Máme se zkrátka dobře.

Že je obezita dlouhodobým problémem v USA už nikoho nepřekvapuje, že s ní však začínají bojovat i suší Angličané – je jistě na pováženou. Lékaři alarmují, že budou mít mnohem více práce, státní ekonomové, že na léčení nebudou peníze a ti, kterých se to týká, sledují, co bude příští týden v akčních cenách, aby se mohli ještě s větší chutí najíst.

Všichni hledají co nejpřímější cestu, jak situaci řešit. Je legrační, že nejméně ji ale hledají ti, kterých se právě obezita týká. Jistě, rádi by se jí zbavili, ale zdarma. Řada z nich si klidně za snížení své nadváhy sice zaplatí, kolik si jen zaručená dieta řekne. Ale jen proto, že i oni chtějí, aby jejich zhubnutí vyšlo zadarmo. Nechtějí na misky vah přiložit své odhodlání, sebezapření a systematičnost.

Dnes již legendární brněnský praktik, původně lékař u dělostřelců, všechno shrnoval do jedné, hodně zvýšeným hlasem pronášené rady: „Nežer a hejbej se!“

Kdyby psal zmíněný Obezity report, asi by tuto větu sekretářka a recenzenti nakonec úplně předělali. Všichni s ní sice vehementně souhlasí, ale je moc přímočará. A tak se hledají cesty jiné.

Moc se mi líbí pasáž, že za obezitu národů může i potravinářský průmysl. Ne, takto přímo si to napsat nikdo nedovolil, ale vybízí nás, abychom s tím něco dělali. Snižte podíl tuku v masných výrobcích, snižte energetickou hodnotu potravin, zvyšte podíl vitamínů, udělejte masné výrobky zdravějšími, snižme konzumaci masných výrobků a masa na úkor ovoce a zeleniny....... Udělejte potraviny tak nedobré, aby se jimi nikdo nepřejídal – napadá mne nejjednodušší řešení.

Proboha ne! Neřiďme člověka! Nechme ho žít svůj vlastní život a jestli ve svém životě vidí krásu dobrého jídla a pití .....?

Řešení je ve výchově v rovnováhu života. Menší množství a větší pestrost jídla spolu s větším množstvím a pestrostí pohybu. Zkrátka – jezme tolik, kolik spálíme. Chvála pohybu – říkal Miroslav Horníček, když na obrazovce popíjel červené víno, jistě i u psacího stolu, kde dokončoval stejnojmennou knihu.

Nestřídmost a obžerství patřily už ve Starém zákoně k hříchům. Obezita je v dnešní moderní společnosti jen důsledkem onoho hříchu. Za poslední čtvrtstoletí vzrostl počet obézních lidí v ekonomicky rozvinutých zemích čtyřnásobně. Po kouření je nyní obezita největším zdravotním rizikem člověka a doprovázejí ji problémy srdcem, diabetes, osteoartritida, bolesti zad, psychické a jiné problémy, samozřejmě také neustále se zvyšující náklady na lékařskou péči.

Vznik obezity tkví v nerovnováze vyššího energetického příjmu a nižší fyzické aktivity: lidé prostě spolknou více kalorií než pro jejich činnost potřeba. Klesl podíl těžké manuální práce a méně chodíme, více naopak sedíme a jezdíme v autech. Už i u dětí se snížila jejich přirozená pohybová aktivita a zdvojnásobil se čas strávený u televize či počítače. Pouze třetina mužů a čtvrtina žen se podle průzkumů má pětkrát týdně alespoň půlhodinovou fyzickou činnost. Lidé stále častěji mluví o dietách a o redukci nadváhy, ale málo s tím prakticky něco dělají.

Ano, potravinářský průmysl chrlí obrovské množství vysoce atraktivních lákadel – chutných, ale energeticky bohatých jídel, masivně podporovaných reklamou. Jídlo je dostupné všude a kdykoliv, navíc za příznivé ceny. Je jednoduché kritizovat společnost McDonald’s za příliš velké porce hamburgerů (obří sendviče hero, grinder, hoagie, submarine), nebo výrobce čokolád, že jsou zbytečně sladké, kalorické a lákavé svými obaly a že se objevující na televizní obrazovce po večeři právě v ten správný čas.

Výrobci mohou a s dietetiky jistě nastartují programy na snížení energie v potravinách, sladkosti, slanosti atp., ale vše závisí především na spotřebitelích, konzumentech. Nemůžeme přece obecně dělit potraviny na energeticky dobré a špatné (možná i na zdravé a dobré) jenom proto, že máme špatné stravovací návyky. Zavedení nízkokalorických majonéz k bramborovým chipsům přineslo v USA překvapivý výsledek. Zvýšila se jejich spotřeba! Lidé i pod vlivem reklamy udělali cosi pro své zdraví – koupili si nízkokalorický výrobek. A pak v klidu snědli o půl porce navíc!

Ten, kdo v nedávné minulosti dobře vypadal, měl obvykle nadváhu. Dával tak svému okolí najevo, že si to – vzhledem k svému dobrému postavení – může dovolit. A řádná figura k podtržení autority patřila. Protože najíst se do sytosti, a dokonce vybraných dobrot, nebylo v historii výsadou všech. Jídlo je ovšem také potěšením, zážitkem, požitkem, příjemným drážděním smyslů. Těžko se sedí celý večer u prázdného stolu a vede příjemná diskuze s kručícím žaludkem. Ale kam se „hrabou“ soudobé i špičkové rauty na jídlem a pitím prohýbající se stoly středověkých šlechticů - umaštěné ruce a ústa, spokojený hlahol, cinkání pohárů, rozzářené tváře a bujarý zpěv.

To bylo to pravé obžerství, tedy „nestřídmost v pití a v jídle, opilství, žravost, hltavost“, jak praví Slovník spisovného jazyka českého. Je to chuť cpát se až k prasknutí, chuť na další a další lahodné kousky. Jenom vzpomeňme na permanentní apetit vojína Balouna z Haškova legendárního románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Jistě - extrém, ale vy sami jste se ještě v této situaci opravdu nikdy nepřistihli?

Ale co je to vlastně obezita, nadváha? Lapidárně vyjádřeno – tučnost našeho těla (jak nepěkný, ale výstižný výraz!). Vyjadřuje se číslem, tzv. Body Mass Indexem (BMI). Vypočítá se tak, že dělíme naší hmotnosti v kilogramech výškou v metrech na druhou. Hodnocení je následné: čísla pod 18,5 znamená podvýživu, do 25 normální stav, do 30 nadváhu, nad 30 (v několika třídách) obezitu.

Jsou to nereálná čísla? Špatně sestavená? Znáte jiná, lichotivější? Jsou pouze naším číselným obrazem, samozřejmě značně zjednodušeným. I když každý chápe svůj obraz jinak. Pašáci s BMI hodně přes stovku soutěží o různé šampióny a miss, stávají se přeborníky nejenom v sumo. Každý je svého štěstí strůjcem…

Je před předvánočními a předsilvestrovskými nákupními horečkami, kdy obchodní centra budou zase praskat ve švech a nákupní koše přetékat dobrotami. V potravinářských podnicích a obchodech budou žně. A já si dovoluji mluvit o problému obezity!

Mám nápad! Nečtěte tento článek dnes, před vánoci, ale až po Novém roce, až si zase budeme dávat svá předsevzetí.

A dnes? Dnes Vám přeji vše nejlepší do nového roku – osobně zdraví, spokojenost a v podnicích – velkou poptávku po masných výrobcích. Je v ní přece naše prosperita.