Prohlašoval ředitel firmy před svými zaměstnanci. „I v příštím roce budeme posilovat své pozice na trhu", dodával. „Vy jako zaměstnanci jistě cítíte hrdost, že zde pracujete, jistotu v tom, že vaše platy budou vždy přesně na účtech.......", pokračoval dál a dál v pochvalách a plánování krásných zítřků. Proč ne?

Před pár dny na poradě vedení klidně také sebejistě rozhodl: „Zastavujeme platby svým dodavatelům až do.....", a zamyslel se o kolik dní přetáhne imaginární číslo konce roku! Když se na něho vedoucí nákupního oddělení zkoumavě podívala, suše dodal: „Oznamte jim to!" „Problémy? Proč by měli mít problémy? Když k nám chtějí dodávat - musí být stejně silní jako my!" přilepil třešničku na dort.

Opravdu? Kdo ví, kde by se tato lavina zastavila, kdyby všichni dodavatelé byli stejně „silní"? Kdo ví, na co vlastně pan generální šetřil? Kde mu chybí peníze? Kdepak to kapánek přehřál?!

Koho z jeho dodavatelů - věřitelů to ale zajímá?
Že by neměl na slíbené vlastní výplaty zaměstnancům? Nebo na splátku úvěru? Na úhradu dodavatelům oné skvělé a odvážné investice před kterou hrdě pózoval fotografům? Nebo že by akcionářům jen trošičku upravoval roční výsledovku? Anebo, že by vylepšoval......

Cože se to o nich ještě šušká? Jistě to nebude pravda! Vždyť přece ředitel všude říká, jak jsou silnou firmou! Doufejme, že má ve svých tvrzeních pravdu! Proč? Protože není nic krásnějšího, než obchodovat se silnými firmami. Opravdu silnými! S těmi co už nemusí svému okolí dávat svoji sílu na odiv siláckými gesty! Vědí, že se svým jménem - jménem firmy musí zacházet opravdu jako s rodinným stříbrem. Chovat se slušně nejen vůči zákazníkům, ale i dodavatelům. A vůbec nezáleží, jestli je firma silnou a zdravou v okresní, národní či evropské lize. Ten opravdu dobrý nemusí vymýšlet obchodní triky - řídí se prostými pravidly obchodu - kup, prodej, zaplať. Vše v dohodnutých termínech.

Jsem naivní? Asi je to tím začátkem nového roku!

Přeji Vám jen silné partnery.